Nebezpečný odpad: Stačí předvídat a nemusí být hrozbou

Kde všude jsou nebezpečné látky?

Nemusíme nutně pracovat v chemické laboratoři, abychom přišli do styku s nebezpečnými látkami. Většina průmyslových provozů běžně používá chemikálie, které mohou být za určitých podmínek a v určitém prostředí životu nebezpečné, a to kvůli jejich přirozeným vlastnostem. Těmi jsou:

• Hořlavost. Hořlavé odpady mohou způsobit požár nebo výbuch, následně toxickou a dusivou atmosféru nebo tlakové vlny.

• Výbušnost. Výbušné odpady mohou nekontrolovatelně vybuchnout a způsobit škody na životech i na majetku.

• Toxicita. Týká se látek, které bezprostředně způsobují smrt organismů, nebo dlouhodobě poškozují zdraví a životní prostředí, ve většině případů bez varovných signálů.

• Žíravost. Je charakteristická pro chemikálie, které poškozují tkáně, leckdy nenávratně, a svými výpary znečišťují vzduch. Tyto látky ohrožují plíce, oči, sliznice i pokožku. Obvykle páchnou, a tak  indikují blížící se nebezpečí.

• Radioaktivita. Není vidět ani cítit, nicméně zamořené území není obyvatelné.

 

„Chemikálie, které se často běžně objevují v našem okolí, se navíc můžou stát nebezpečnými při vysoké koncentraci. A ta se často používá v průmyslové výrobě,“ doplňuje výčet Ing. Eva Butzke, specialistka na skladování nebezpečných látek ze společnosti HAPPY END.

 

Jaké jsou nejčastější příčiny havárií a nehod?

„Selhání lidského faktoru,“ říká stručně Eva Butzke a dodává: „Většinou se jedná o podcenění rizika, neznalost nebo nedbalost.“ Nejsou to ale jediná bezpečností rizika. Na vině často bývají:

• Chybějící nebo nedostatečné označení původu a složení odpadu -  znemožňuje bezpečnou manipulaci a likvidaci odpadu.

• Nevědomost a nízká kvalifikace - důsledkem je podcenění rizik, nesprávné nakládání a skladování nebezpečných látek.  K tomu došlo v roce 2006 ve skladu nebezpečných odpadů v Libčanech. Nebezpečné látky tu byly skladované v nevyhovujících podmínkách a navíc jen 100 metrů od místní školy. Nalezených 360 tun odpadu  zahrnovalo vysoce toxické látky, žíraviny, ale i hořlaviny v jejich těsné blízkosti. Při vzájemných reakcích mohlo dojít ke katastrofě.

• Zatajování informací o únicích nebezpečných látek - někdy může jít dokonce o úmyslné zatajování informací. Tak jako v případě havárie v Černobylu. Častěji se ale jedná o chybějící nebo nefunkční monitoring a varovný systém. Do této kategorie patří i havárie v blízkosti italského města Seveso, kde unikl vysoce toxický dioxin a zamořil nejen půdu, ale v důsledku intoxikace vážně onemocněly stovky lidí. Podnik o úniku informoval až po 17 dnech. Včasné informování by sice nezabránilo zamoření půdy, ale lidé se mohli lépe bránit škodlivým účinkům.

• Skladování v nevhodném obalu a na nevhodném místě - pokud skladujete odpady v nevhodném obalu nebo skladu, může dojít ke korozi materiálu a úniku nebezpečných látek. Pokud navíc odpady skladujete spolu s dalšími látkami, smísení může vést k nebezpečným reakcím. A ekologická havárie je na spadnutí. Nesprávné skladování bylo v 2012 příčinou požáru odpadních olejů uskladněných v nevyhovujícím dřevěném skladu v Synthesii Pardubice. Požár způsobil škodu okolo 25 milionů korun.

Připravenost prověří i velká voda

„Kromě selhání lidského faktoru mohou být příčinou ekologických havárií také živelní pohromy, které jsou do značné míry mimo naši kontrolu,“ doplňuje Ing. Eva Butzke. Při povodních v roce 2002 došlo k zatopení chemičky Spolana v Neratovicích. A do půdy, ovzduší i vody se dostalo velké množství nebezpečných chemikálií. Havárie vedla k postupnému zavádění protipovodňových opatření. Ta by měla do budoucna minimalizovat riziko opakování.

Nebezpečné látky, ať už ve formě surovin, či odpadu, jsou běžnou součástí průmyslové výroby. To, zda se stanou skutečnou hrozbou pro naše zdraví a životní prostředí, závisí na nás. Zda se budeme snažit předvídat možné následky a předcházet jim.

Jaká konkrétní opatření můžeme udělat? Jaký postup při nakládání s nebezpečnými látkami uplatnit? O tom si můžete přečíst v příštím čísle časopisu Moderní provoz.