Alkohol na pracovišti: Jako zaměstnavatel ho musíte prokázat

Zdaleka nejrizikovější skupinou, co se množství a četnosti konzumace týká, jsou mladí a svobodní muži z velkých měst ve věku 18 až 24 let. Zbytek národa je na tom sice lépe, nicméně platí, že v Česku vypijeme každý rok zhruba trojnásobek světového průměru. A mnohdy i v zaměstnání.

 

Úměra, která nepotěší: Výkonnost klesá, náklady rostou

Což s sebou nese výrazně vyšší riziko pracovních úrazů, ale i materiálních škod, špatné pracovní návyky, nižší produktivitu práce i zhoršenou pracovní morálku. Suma sumárum: Zatímco výkonnost zaměstnance klesá, náklady na něj rostou.

(Ne)přítomnost alkoholu a jiných návykových látek na pracovišti obsáhle řeší § 106 zákoníku práce. Ten zakazuje konzumovat alkoholické nápoje a (zne)užívat návykové látky na pracovišti a v pracovní době i mimo pracoviště. Sklenka vína by pro zaměstnance měla být tabu na služební cestě, ale i na pracovním setkání s klientem. Byť je praxe samozřejmě často úplně jiná.

 

Pozor i na zbytkový alkohol

Zákoník práce taktéž nedovoluje vstupovat na pracoviště nebo k výkonu práce pod vlivem alkoholu a návykových látek. Mimochodem, sem spadá i zbytkový alkohol. Jako zaměstnavatel pak musíte mít na zřeteli, že odpovědnost za opilého zaměstnance padá podle § 30 zákona č. 251/2005 Sb. na vás: Pokud k vám na pracoviště dorazí inspekce a odhalí zaměstnance pod vlivem alkoholu, jste to vy, kdo může dostat pokutu až 300 000 korun.

 

Jak poznáte, že má váš zaměstnanec problém s alkoholem?

• Je nespolehlivý, nedůsledný a často váhavý.

• Chodí do zaměstnání pozdě, absence často nedokáže vysvětlit.

• Je unavený, malátný nebo ospalý.

• Špatně se koncentruje, nedokáže se na úkoly soustředit, často chybuje.

• Padají u něj sociální zábrany.

 

Na druhou stranu máte jako zaměstnavatel možnost své zaměstnance na přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek testovat. A dělat byste to měli. Odborníci se totiž shodují, že namátkové kontroly jsou tou nejlepší formou prevence přítomnosti alkoholu na pracovišti. Pokud zaměstnanec zkoušku na alkohol odmítne – a nemá pro to vážné důvody –, hrozí mu automaticky stejné sankce jako v případě, že by byl skutečně opilý.

I tady ale pozor na záludnosti a úskalí zákonných norem. Jste to vy, kdo musí v případě jakéhokoli pracovněprávního sporu prokázat, že byl zaměstnanec takzvaně „pod parou“. Aby případná zkouška na alkoholtesteru obstála u soudního sporu, musí být alkoholtester v první řadě certifikovaný Českým metrologickým institutem. Ani prosté „dýchnutí“ ale nemusí stačit. V případě pracovního úrazu, kdy zaměstnanec skončí v nemocnici a vy máte podezření na opilost, případně konzumaci návykové látky, musíte si z titulu zaměstnavatele vyžádat okamžitý odběr krve.

 

Alkohol je důvod k (okamžité) výpovědi

Jako zaměstnavatel můžete díky zákoníku práce, konkrétně díky § 55, s opilým zaměstnancem okamžitě rozvázat pracovní poměr. A to pro opravdu hrubé porušení pracovních povinností. K takovému kroku se obvykle přistupuje v okamžiku, kdy je míra porušení právních předpisů vysoká. Typicky došlo k ohrožení života zaměstnance, třetích osob(y) nebo došlo zároveň k porušení i dalších legislativních norem. Typicky - provinilec byl řidič z povolání.

Častěji se ale alkoholové „excesy“ řeší „klasickou“ výpovědí s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Oporu k tomuto kroku najdete v § 52. Podle něj také můžete zaměstnance, i bez jeho souhlasu, přeřadit na jinou práci.

Vaše zodpovědnost za zaměstnance klesá i v okamžiku, když si pod vlivem alkoholu způsobí pracovní úraz. Pokud je opilost jednou z hlavních příčin a vy jste úrazu nemohli zabránit, pak jste zčásti, nebo zcela zproštěni zodpovědnosti. Zaměstnanci se zároveň v případě pracovní neschopnosti krátí nemocenské dávky na polovinu, a to dle § 31 zákona o nemocenském pojištění.

 

Výjimky potvrzující pravidlo

Zákoník práce nicméně v oblasti konzumace alkoholu myslí i na výjimky. Patří mezi ně například zaměstnanci pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách (typicky třeba skláři), ale i zaměstnanci, kteří mají konzumaci alkoholu jako součást plnění pracovních úkolů. Do téhle skupiny „šťastných vyvolených“ patří třeba vinaři, someliéři nebo sládci.