4. průmyslová revoluce, on-line svět práce a BOZP

Postupná digitální integrace výrobních procesů prostřednictvím komplexních inteligentních řídicích nástrojů pozvolna vede ke vzniku komplexních autonomních kyberfyzikálních systémů. Výrobní operace jsou – od jednodušších ke stále složitějším – svěřovány strojům, a automatické robotické či rozhodovací systémy nahrazují lidskou práci i expertní vědění. Cílem je větší přizpůsobení se požadavkům zákazníků, ale také dosažení časových a finančních úspor a maximální možné efektivity … a snad také uvolnění lidského potenciálu pro činnosti, kde člověka stroj skutečně nahradit nemůže. Koncept Průmyslu 4.0, původně zamýšlený hlavně pro strojírenství, se rozšiřuje i do dalších odvětví. Chceme-li totiž podle standardů Průmyslu 4.0 vyrábět, musíme mu přizpůsobit také logistiku, řízení dodavatelských řetězců, energetiku, spotřebitelský průmysl, maloobchod, administrativu a tak dále.  

Digitalizace ekonomiky tak má nejen vrstvu technologickou, ale také sociální. Máme-li se proto zabývat digitální revolucí ve výrobě, musíme promýšlet i nové uspořádání pracovněprávních vztahů.

 

 

Jak může digitalizace a integrace ovlivnit svět BOZP a práce obecně?

Pomineme-li otázky kybernetické bezpečnosti, na úrovni techniky se vše zdá být předvídatelné a zvladatelné. V podstatě můžeme říci, že rizika od strojů jsou známá a u vysoce autonomních systémů také řiditelná. Úskalí digitalizované ekonomiky se projeví, když narazíme na otázku připravenosti lidských zdrojů. Zde se ukáže potřeba nového nastavení jejich ochrany. Mám-li mít maximálně flexibilní výrobu, musím totiž mít také co nejflexibilnější pracovníky. Současná právní úprava mi začne být těsná, protože pracovněprávní vztahy chápe jako vázané na pevnou pracovní dobu a pracoviště v prostorách zaměstnavatele, což ale není model trhu práce, který by mohl do budoucna většinově přetrvat. Jako zaměstnavatel v digitalizované ekonomice potřebuji vztahy se zaměstnanci maximálně zpružnit co do požadavků na pracovní dobu a místo jejího výkonu. Odvozeně se ukáže, že za takových podmínek nejsem schopen a ani ochoten nést odpovědnost za bezpečnost a ochranu jejich zdraví při práci (BOZP) ani za délku trvání tohoto vztahu a záruky pro případ, kdy si jej budu přát ukončit, v rozsahu, jak je to v současnosti nastaveno pro plnohodnotné pracovněprávní úvazky.  

Pro tento měnící se soubor podmínek výkonu práce bylo zavedeno označení on-line práce. Pro legislativce je velkou neznámou, jak v jejím rámci uspokojivě nastavit novou úpravu zaměstnanosti, pracovního práva a ochrany pracujících. Práva a povinnosti zaměstnavatelů a podnikatelů vůči osobám, které pro ně vykonávají práci, mají v současnosti tendenci brát na sebe podobu netradičních smluvních vztahů, vykazujících větší či menší odchylky od toho, co stanovuje obecná úprava pracovního práva. Jejich určujícími znaky jsou dočasnost a různorodost zakázek, vysoká forma autonomie (co do místa výkonu práce, pracovní doby a často i vztahů v pracovních týmech). Pro oblast kontroly nad stavem BOZP je nejkritičtějším bodem neexistence trvalého pracoviště u zaměstnavatele, jenže právě to je koncept, na kterém stojí celá současná úprava péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci v EU. Jak ale popsat rizika pracoviště, které je pokaždé někde jinde?  

Současné diskuze nad novou úpravou tak musí uvažovat pestrou škálu různých – více či méně standardních – variant poskytování služeb nebo výkonu práce prostřednictvím pracovních vztahů a dohod. Neformální či příležitostné smlouvy, „závislý“ výkon samostatné výdělečné činnosti u nás nazývaný švarcsystém, práci na zakázku, z domova, smlouvy s dočasnými pracovními týmy atd. Může se přitom jednat o administrativní i manuální práce, může jít o práci vysoce odbornou i zcela nekvalifikovanou, může jít o velkou zakázku, ale také malou, o dlouhodobou či dočasnou spolupráci v závislosti na specifických podmínkách podnikatele.

 

Nastupující rizika

Z hlediska BOZP se při těchto činnostech setkáváme s celou šíří pracovních rizik, pro která se v češtině vžilo označení nastupující. Některá jsou fyzického rázu (pracovní úrazy), jiná psychosociálního charakteru. S mnohými z nich se již dnes potýkají dočasní či agenturní pracovníci, což je segment trhu, který tlaku na flexibilitu již podlehl a zdá se, že se neumí zcela účinně bránit. Na jejich příkladu si můžeme udělat představu, čemu bude vystavována stále větší část pracující populace, jestliže legislativní úprava pracovněprávních vztahů zavčas nezareaguje.

• Délka pracovní doby či přestávek při práci nejsou prioritou při sjednávání zakázek a pod kontrolou při jejich výkonu, přitom víme, že únava je jednou z častých příčin pracovních úrazů.

• Nedostatečný rozsah školení a informování o rizicích ze strany zadavatele zakázky, který nemá za zaměstnance odpovědnost jako při klasickém pracovněprávním vztahu.

• Mohou se vyskytnout i specifická rizika (muskuloskeletální problémy, únava při dlouhodobé práci se zobrazovacími jednotkami, expozice elektromagnetickému záření).

• Zvýšená míra psychosociálních rizik plynoucích z izolace pracovníka (někdy nazývané digitální samota), stresu, přemíry informací, nejistoty, někdy také z kyberšikany. Odborníci hovoří o technostresu a snadném vzniku závislosti na IT technologiích. Zapomenout bychom neměli ani na zvýšené nebezpečí vyhoření. V systému, kde se pravidla zpracování zakázky řídí pokyny a představami zadavatele, se tlak přenáší na zpracovatele a je mnohdy extrémní. Je vyžadováno splnění zakázky ve velmi krátkých termínech, aniž by přitom zpracovatel měl jistotu, že někdy po jejím dokončení nebo alespoň později v budoucnu získá zakázku další.

• Mnoho ze zpracovatelů jsou mladí lidé, jimž je blízké riziko či zanedbání bezpečnostních pravidel.

 

Co na to Evropa?

Evropská unie se v první fázi zaměřila na sociální ochranu a přijala Evropský pilíř sociálních práv. V rámci legislativních prací jsou navrhovány úpravy směrnice 91/533/EHS o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru a rámcové směrnice o zavádění opatření pro zlepšení BOZP 89/391/EHS. Cílem je zahrnutí otázek sociální ochrany a BOZP i pro nestandardní formy zaměstnávání. Mezitím členské státy volí různá řešení.

Některé členské státy se zaměřily na posuzování, zda se při podobných činnostech jedná o zaměstnance nebo samozaměstnance (OSVČ), případ od případu.

Jiné začaly uvažovat o nové kategorii pracovníků, stojících někde mezi zaměstnancem a OSVČ, a vytvářejí takové právní předpisy, které budou lépe chránit i je. Příkladem je užší vymezení toho, kdo je OSVČ, a stanovení další skupiny, tzv. nezávislého pracovníka, na kterého se na rozdíl od OSVČ vztahuje pracovní právo a tím i požadavky na BOZP.

Třetí cestou je přijetí zvláštní právní úpravy pro OSVČ, která zahrnuje některé prvky ochrany zaměstnanců. Vztahují se na ně stejné požadavky na minimální mzdu či sociální zabezpečení a na BOZP.

Zajímavou cestou šla Francie, která přijala v roce 2016 zákon o práci, modernizaci sociálního dialogu a stanovení podmínek pro vývoj pracovní kariéry. Cílem právní úpravy bylo stanovení pravidel ochrany asymetrického vztahu on-line pracovníků a omezení prostoru pro existenci šedé ekonomiky v této oblasti. S ohledem na existenci a vliv odborů a zaměstnavatelských svazů ve Francii se země rozhodla místo vytvoření nové kategorie pracovníků upřesnit pravidla pro sociální ochranu včetně pravidel sociálního dialogu pro OSVČ a nezávislé pracovníky. Zadavatel je povinen pro OSVČ, které jsou v praxi na něm ekonomicky a technicky závislé, uzavřít v jejich prospěch úrazové pojištění, zajistit pro ně specifické odborné vzdělávání (doplňkové vzdělávání dospělých), na žádost vystavit potvrzení o odborné kvalifikaci a praxi OSVČ. Tyto osoby mají právo se odborově sdružovat, zakládat odborové svazy, kolektivně vyjednávat a nechat se odborovým svazem zastupovat. Mají také právo na kolektivní akce pro ochranu svých práv a nemohou být za svoji účast na těchto akcích postihovány nebo sankcionovány.

 

Situace v České republice

V ČR je oproti západní Evropě situace poněkud rozporuplná, což je možná dáno specifičností prostředí. Přestože u nás funguje řada plně digitalizovaných „podniků budoucnosti“, spoléhá stále velká část ekonomiky na levnou manuální lidskou práci, svým charakterem bližší tradičním výrobním činnostem, avšak vykonávanou agenturními pracovníky. Sociální partneři a vláda přijali Národní akční plán BOZP 2016–2020, v němž je jednou z hlavních priorit omezení nastupujících pracovních rizik v oblasti on-line světa práce a jejich zahrnutí do hodnocení rizik, které musí zaměstnavatelé zpracovávat. Dále se počítá s pomocí státu při zpracování školení BOZP pro podnikatelské subjekty pro zvládání pracovních rizik v těchto oblastech. Plán dále předpokládá, že by se zaměstnavatelé měli podílet na vytváření sdílených či kolektivních pracovních míst a pracovišť pro vzdálený výkon práce pro OSVČ a v rámci EU spolupracovat na modernizaci směrnice o zobrazovacích jednotkách.