Když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jste, že rok 2018 měl být rokem „vyhrazených technických zařízení“. Jak to dopadlo?
V loňském roce se podařilo připravit kompletní novou právní úpravu k vyhrazeným technickým zařízením. V letošním roce by mělo dojít k jejímu schválení v obou komorách Parlamentu České republiky. Pokud se tak stane, pak by nový zákon měl vejít v účinnost od 1. ledna 2020. Za tím se skrývá spousta práce, a proto pevně věřím, že se to všechno letos stihne a celý proces se dotáhne do úspěšného konce.
Jste s podobou nového zákona spokojen?
Ještě nevím, jaká bude finální verze, co bude nakonec schváleno. Nicméně zatím se zdá, že je to na velmi dobré cestě a mohlo by jít o solidní právní úpravu.
Co tato nová právní úprava k vyhrazeným technickým zařízením přinese do praxe? Na co se mají firmy připravit?
Některá technická zařízení se nově definují, některé požadavky se zpřísní. Například se jedná o vyhrazená zdvihací nebo tlaková zařízení. Ale naopak u elektrických zařízení se vymezí, co už nebude považováno za vyhrazené elektrické zařízení, což je z praktického hlediska určitě změna pozitivní. Zároveň se zavede evidence revizních techniků a to praxe určitě také uvítá.
V jakém smyslu? Znamená to, že evidence revizních techniků situaci nějak zpřehlední?
Ano, a navíc by se díky evidenci revizních techniků nemělo do budoucnosti stávat, že se objeví někdo, kdo nemá platné osvědčení. Mělo by to probíhat podobně jako u evidence odborně způsobilých osob v prevenci rizik. Evidenci revizních techniků by měla vést pověřená organizace, která bude zavedena v zákoně. Počítá se s tím, že by to měla být Technická inspekce České republiky. Díky evidenci bude revizní praxe přehlednější, zvýší se dohled a do záznamů bude možné nahlížet, a to i zpětně.
Zažil jste v praxi, že by někdo prováděl revizi bez platného osvědčení?
Zažil jsem to například v oblasti prevence rizik. Což mě hodně překvapilo. Kontroloval jsem jednu firmu a číslo osvědčení odborně způsobilé osoby k prevenci rizik bylo neplatné. A to je problém nejen pro toho, kdo nemá platné osvědčení, ale i pro firmu, která si ho najala, protože pak nesplňuje zákonné požadavky a hrozí sankce všem.
Co dalšího se v roce 2018 událo a bude mít přesah i do roku letošního?
Novelizovalo se nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (novela č. 246/2018 Sb.). Šlo zejména o transpozici čtvrtého seznamu limitních hodnot toxicity látek. Ale tím harmonizace s evropskými směrnicemi v této oblasti nekončí. Budeme pokračovat i v letošním roce. Kromě implementace evropské směrnice ke karcinogenům a mutagenům se také počítá s tím, že by se zároveň otevřela problematika fyzické zátěže, biologických činitelů, psychické zátěže a možná i otázka azbestu.
Jestli tomu tedy dobře rozumím, tak nepůjde jen o nějakou formalitu, ale může to pro přinést i nějaké znatelnější změny. Co to může v praxi znamenat?
Většinou půjde jen o technickou záležitost, ale v některých případech může skutečně jít o výraznější změny. Tak například u nás se řeší psychická zátěž zejména v souvislosti s monotónností práce, s prací ve směnném nepřetržitém režimu a podobně. Ale kolegové ze zdravotního ústavu by chtěli otevřít psychickou zátěž i v zařízeních sociálních služeb, kde je psychická zátěž spojená nejen se směnným provozem, ale hlavně s kontaktem s klienty. Kolegové také chtějí upravit problematiku ochranných nápojů. Zástupci zaměstnanců už dlouhodobě kritizují stávající právní úpravu. Je nesrozumitelná, komplikovaná a ministerstvo zdravotnictví s tím souhlasí. Bylo by vhodné ji upravit a zjednodušit. Ale jak to nakonec dopadne a do jaké hloubky změny půjdou, to se uvidí, až bude nějaký návrh na papíře. Každopádně letos budou probíhat práce na novele, a ta by měla vejít v účinnost k 1. lednu 2020.
Příkladem toho, že evropské směrnice mohou zásadněji ovlivnit náš život, je i novela zákona o pracovnělékařských službách z roku 2017. Jak hodnotíte její působení v praxi? Už jsme si zvykli? Vidíte ještě někde významnější problémy?
Novela bezesporu výrazně zasáhla do obecné praxe, zejména v oblasti lékařských prohlídek. Zdá se ale, že jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci se s novou právní úpravou sžili vcelku dobře a žádné opravdu zásadní problémy osobně nevidím. Přesto nějaké věci k řešení jsou. Například na straně poskytovatelů pracovnělékařských služeb jsou někteří poskytovatelé (zdůrazňuji „někteří“), kteří mají problémy se zpracováním závěrů posudků. Zároveň mají problém s formou a náležitostmi lékařských posudků. Bohužel se objevují i poskytovatelé, jejichž služby jsou z pohledu obsahu vyšetření velmi problematické. Další oblastí, které se budeme muset v budoucnu více věnovat, je otázka pracovněprávních důsledků lékařských posudků. Tady si myslím, že by to chtělo intenzivní spolupráci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva zdravotnictví na novele zákoníku práce, která by upravila problematiku překážek na straně zaměstnance a zaměstnavatele a vůbec důsledky samotných lékařských posudků do pracovních vztahů. Ještě by bylo vhodné otevřít lékařské prohlídky u tzv. „dohodářů“. Sice se na ně zákon vztahuje také, ale není to příliš srozumitelné ve vazbě na periodické prohlídky.
Minule jsme se také bavili o tom, že by pro některé firmy, mohlo být výhodné mít své “vlastní ordinace“. Setkal jste se s tím už i v praxi?
Zrovna nedávno jsem byl ve firmě, kde se zaměstnavatel rozhodl, že zřídí vlastní ordinaci, kam bude lékař docházet. Spočítali si totiž, že než aby zaměstnance posílali někam jinam a zbytečně vynakládali peníze na cestovné a lidé chyběli v práci, bude pro ně ekonomicky výhodnější mít ordinaci přímo ve firmě.
O jak velkou firmu se jednalo?
Ne zas tak velikou. Šlo o firmu s cca 500 zaměstnanci. Je správné, že firmy začínají tímto směrem přemýšlet, ale někde to může v tuto chvíli narážet na nedostatek kvalitních poskytovatelů. Ovšem to je celospolečenský problém ve zdravotních službách obecně.
Co dalšího můžeme na poli BOZP legislativy v letošním roce očekávat?
Jak už jsem říkal na začátku, i letos bude ještě hodně sil věnováno na dokončení celého procesu přijetí zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Je ale jasné, že do budoucna se budeme muset zabývat prováděcími předpisy, které byly vydány podle někdejšího zákoníku práce. Těch je ještě relativně velké množství. Zároveň budeme muset vyřešit problematiku vyhlášky č. 77/1965 Sb., která se zabývá výcvikem obsluh stavebních strojů a už neodpovídá ani technicky, ani obsahově dnešním požadavkům. Dále se v letošním roce očekává novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a novela zákoníku práce.
Na konferenci BOZP v roce 2019, které jste odborným garantem, se hojně diskutovalo o nemocech z povolání. Bude se Legislativní rada vlády také zabývat seznamem nemocí z povolání a jeho rozšířením o nové profesní choroby?
Určitě, ze strany odborné veřejnosti je značný zájem. V Národním akčním plánu pro BOZP se počítá, že se seznam nemocí z povolání bude každé dva roky aktualizovat, právě proto, že vznikají nové požadavky. Již delší dobu je připravena novela nařízení vlády č. 290/95 Sb., která by měla zavést do seznamu nemocí z povolání nemoci bederní páteře, ale za stanovení jasných podmínek, aby nedošlo ke zneužití této nemoci. Německo a Slovensko mají nemoci bederní páteře na seznamu nemocí z povolání, takže jsou tu už nějaké zkušenosti, ze kterých lze čerpat.
A proč tedy to nařízení vlády ještě nebylo přijato a seznam nebyl rozšířen o nemoci bederní páteře?
Jsou tu určité obavy ze strany zaměstnavatelů, aby nedošlo při nejasně stanovených kritériích ke zneužívání této nemoci. Což je vcelku pochopitelné, protože dnes záda bolí téměř každého a ve většině případů to není následek pracovní zátěže. Zároveň je nutné, aby tato jasná kritéria pomohla i těm, kdo uznávají či neuznávají nemoci z povolání.
Myslíte si, že v Německu a na Slovensku mají zaměstnavatelé větší jistotu, že zaměstnanci nebudou zneužívat jejich důvěru než u nás?
Ale o tom ta debata není. Je to o jasném stanovení pravidel. V Německu v souvislosti se zavedením nemocí bederní páteře mezi nemoci z povolání došlo jen k malému nárůstu, a to právě díky jasně stanoveným kritériím. A to chceme i my u nás, a to se týká nejen zaměstnavatelů, ale i pracovnělékařských zařízení a samozřejmě i zaměstnanců.
Když se budeme bavit o současné praxi odškodňování zejména nemocí z povolání, často je slyšet kritika délky a složitosti celého procesu. Dá se s tím něco dělat? Je problém v legislativě?
Legislativně je nastaveno vše, jak má být. Tady je hlavní problém se samotnou délkou vyšetření. Ta se bohužel prodlužuje. Jedinou oblastí, kde by mohla pomoci legislativní změna, je problematika pracovněprávních důsledků lékařských posudků, o kterých jsem mluvil na začátku. Tam by významně pomohla novela zákoníku práce.
A nakonec ještě jedna osobní otázka. Co byste si přál do nového roku vy osobně?
Nic mimořádného. Umět se na sebe usmívat, být k sobě ohleduplní. Stále si uvědomovat, že chování každého z nás ovlivňují dvě obyčejné věci: Jak spolu komunikujeme a v jakém prostředí se pohybujeme.
Kdo je Robert Křepinský?
-
Svazový inspektor bezpečnosti práce
-
Člen Rady vlády pro BOZP – poradního orgánu vlády ČR
-
Předseda Stálého výboru pro legislativu při Radě vlády pro BOZP
-
Předseda Pracovní skupiny pro stanovení expozičních limitů v pracovním prostředí při Radě vlády pro BOZP
-
Člen skupiny expertů v oblasti BOZP při ČMKOS
-
Odborný poradce Pracovního týmu pro bezpečnost práce Rady hospodářské a sociální dohody České republiky