Zatímco dříve bylo častým důvodem pracovních úrazů nedostatečné (nejen technologické) vybavení, dnes je to velmi často minimální kvalifikace. Co se ale v čase nemění, je fakt, že se pracovní úrazy mnohem více týkají mužů než žen a že za velkou částí z nich stojí podcenění rizika, případně přecenění vlastních sil.
K dlouhodobě nejrizikovějším pracovním oborům v České republice patří kupříkladu hornictví. Není ovšem jediným oborem, který dlouhodobě drží přední příčky v počtu (fatálních) pracovních úrazů: Mezi velmi rizikové obory patří dlouhodobě zpracovatelský průmysl, stavebnictví, zemědělství a lesnictví a pak také doprava a skladování.
Chybí zkušenosti a roste snaha ulehčit si práci
Zatímco žebříčky rizikových oborů se příliš nemění, proměňují se konkrétní příčiny. A můžeme mezi ně zařadit i nízkou nezaměstnanost (ta byla na konci roku 2017 na úrovni 2,3 %), vyšší fluktuaci zaměstnanců (o zkušené lidi je zájem) a s nimi související nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Na pozicích, které vyžadují praxi, pečlivé dodržování pravidel BOZP a důkladné zaškolení, dnes často pracují lidé, které by zaměstnavatelé ještě před několika lety třeba ani nepřijali.
Na to, že se kupříkladu ve stavebnictví stále častěji pracovní úrazy pojí s úbytkem kvalifikovaných pracovních sil a s nedostatkem praxe u lidí, kteří je nahrazují, upozorňuje i SUIP ve své zprávě o pracovní úrazovosti v roce 2017. Konkrétně například v tomto odvětví v roce 2017 přibylo úrazů, které se pojí s nekvalifikovaným ovládáním zdvihacích zařízení a špatným vázáním břemen.
U úrazů na strojích se zase v posledních letech stále častěji objevují úrazy způsobené nefunkčními nebo odstraněnými ochrannými zařízeními. Snahou zaměstnanců je usnadnit, ulehčit si a zrychlit práci. Zaměstnavatelé pak často tyto „úpravy“ přehlížejí, neřeší je, nejsou důslední v dodržování zásad BOZP. Výsledek? Paradoxní situace, kdy jsou ochranné pomůcky stále lepší, pracovní postupy bezpečnější, ale k úrazům, často s fatálními následky stále dochází, a to kvůli lidským chybám.
Úrazy vs. nemoci z povolání
Počet pracovních úrazů klesá (a to včetně smrtelných) z 82 042 v roce 2005 na 47 491 v roce 2017 (podle statistik ČSÚ), rostou ale počty nově hlášených nemocí z povolání.
V roce 2017 jich bylo nově nahlášených 1 278 – to je nejvíce od roku 2008. I tady se dá usuzovat, že vzrůstající trend má na svědomí charakter práce: Stále více lidí tráví pracovní dobu za počítačem v prostředí, které ani zdaleka neodpovídá ergonomickým standardům, popřípadě ve výrobních linkách, kde k problémům často dochází kvůli jednostrannému přetížení.
Za úrazy můžou i pády z výšky nebo pády materiálů
Pády z výšky, pády do hlubin… To jsou další dlouhodobé stálice v žebříčcích pracovních úrazů. Ostatně, v roce 2017 byly ve 28 % případů zdrojem pracovních úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny „budovy, stavební konstrukce a povrchy“. Sem tedy patří i pády z lešení, ze žebříků, do výkopů, ale třeba i ze strmých svahů nebo pády do studní. K vůbec nejčastěji porušeným předpisům pak patřilo nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na BOZP na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
Třetinu pracovních úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny pak statistiky připsaly na vrub materiálům, předmětům, výrobkům, součástem strojů, vozidel, úlomkům a prachu.
Co ze statistik naopak mizí, jsou pracovní úrazy způsobené prací s ručním nářadím. Ty se ještě v roce 2012 řadily mezi nejčastější (hned za už zmíněné kategorie), v posledních letech je ale, s klesajícím podílem ruční práce, střídají poranění způsobená stroji.
Úrazy se více týkají mužů – zejména kvůli charakteru práce
Ač v posledních letech stále častěji řešíme genderovou korektnost a rovnoprávnost mužů a žen, ve statistikách úrazovosti se tyto trendy příliš neprojevují. Dlouhodobě platí, že zhruba dvě třetiny pracovních úrazů se v České republice týkají mužů. Důvod? Jednoznačně charakter vykonávané práce: Muži ještě stále výrazně převažují v nejrizikovějších oborech, jako jsou například zpracovatelský průmysl, stavebnictví nebo doprava a skladování. Žen je v těchto oborech výrazně méně, a méně je tedy i úrazů.
Statistika smrtelných pracovních úrazů je pak ještě výmluvnější: Z 95 zemřelých v roce 2017 byly jen 4 ženy, z nichž 2 zemřely při autonehodách.
Řízení jako nejrizikovější pracovní činnost
Obecně můžeme říci, že používání dopravních prostředků patří k nejrizikovějším pracovním činnostem, při kterých dochází k největšímu počtu smrtelných pracovních úrazů. Rok 2017 nebyl v tomto směru výjimkou, naopak jen potvrdil dlouhodobý trend.
Ve statistikách se dlouhodobě objevují i zemědělství a lesnictví. Pro zemědělství jsou stejně jako pro stavebnictví typické úrazy plynoucí z nedostatku zkušeností a podcenění rizik. K nejzávažnějším úrazům pak dlouhodobě dochází při kontaktu se zvířaty.
Specifické je lesnictví: Jde o jedno z nejrizikovějších odvětví, s velkým množstvím (i fatálních) úrazů. Nicméně, jak upozorňují inspektoři práce: U většiny úrazů není na vině podcenění BOZP a rizik. Což z lesnictví dělá čestnou výjimku: Podle klasifikace ESAW (European Statistics on Accident at Work) došlo v roce 2017 k 79 % pracovních úrazů v České republice proto, že zaměstnanec podcenil nebo špatně odhadl riziko.
I pojišťovny mají své žebříčky
Zatímco ČSÚ a SUIP hovoří v číslech a tvrdých datech o povoláních a oborech, kde dochází k největšímu množství pracovních úrazů, pojišťovny při uzavírání pojistek zohledňují i další faktory. Byť tedy v ČR neevidujeme jediný případ pracovního úrazu krotitele dravých zvířat, patří právě toto povolání k těm vůbec nejrizikovějším z pohledu pojišťoven.
Ty jako rizikové hodnotí například i povolání lešenářů, pokrývačů, horníků nebo důlních záchranářů. Za nejrizikovější pak označují, kromě krotitele dravých zvířat, povolání pyrotechnika, střelmistra, tělesné stráže nebo pracovníka ve vězeňství.
